Blízko maminčině prsu: Můj první příměstský tábor s Theodorem

Příběh o tom, jak jsem lektorkou i mámou zároveň a plním si své sny s ním po boku.

Když se sen stane skutečností

Celé to začalo jednoduchou prosbou. Maminka, která sleduje moji profesní i životní cestu, se na mě obrátila s dotazem: „Aneto, nemohla byste uspořádat zase nějaký příměstský tábor?“ A já jsem si řekla: „Proč ne?“

Tak vznikl malý, ale o to osobnější tábor zaměřený na sebevědomí dětí. Zúčastnilo se 7 dětí + můj Theodor, který se stal nejmenším účastníkem celého programu.

Proč zrovna sebevědomí a vztahy?

Výběr tématu pro mě nebyl náhodný. V dnešní době nejvíc vnímám, že se u dětí řeší právě sebevědomí, navazování vztahů a hledání sebehodnoty. Emoce a jejich zpracování jsou témata, která rezonují napříč všemi věkovými kategoriemi. Děti potřebují prostor, kde mohou objevovat své silné stránky a učit se spolupráci.

Největší obava, kterou jsem před začátkem měla? Jak to bude s Theodorem fungovat a jak to vezme, že maminka učí jiné děti. Myslela jsem také na jeho emoce. Nakonec se ukázalo, že to byla zbytečná starost.

Theodor jako spoluautor tábora

Vést tábor s Theodorem po boku bylo skvělé, už jen proto, že jsem tam měla studentky, které učím, a ty o něj pečovaly. Zároveň mohl být kdykoliv se mnou. Byla to dokonalá symbióza – měl program, byl mezi dětmi, a já mohla dělat to, co mě naplňuje.

Theodor se zapojil velice přirozeně. Hrál si buď sám nebo s dětmi. Nejvíce se mu líbilo, když přišly za ním a házely si s ním míčem nebo balónkem. Byl to krásný důkaz toho, že věkové rozdíly nejsou překážkou přirozeného kontaktu.

Sladění všech rolí

Jak jsem sladila roli lektorky, průvodkyně a mámy zároveň? Tak nějak přirozeně a intuitivně. Dělala jsem to primárně pro něj, respektivně pro nás oba – aby byl mezi dětmi, měl program a já seberealizační aktivity. Zároveň bylo mým cílem vydělat peníze na podzimní cestování do Španělska.

Program, který fungoval

Typický den na našem mini táboře se nesl v duchu objevování. S dětmi jsme se blíže setkávali nad tématy jejich schopností a superschopností, spolupráce, jedinečnosti, odvahy a hrdosti. Největší úspěch měly aktivity zaměřené na vnímání svých superschopností a jedinečnosti – děti si uvědomovaly, v čem jsou výjimečné.

Co mi dal tábor s miminkem

Z tábora jsem si odnesla především to, že miminko není překážkou. Theodor se ukázal být emocionálně stabilní a otevřený novému dobrodružství. Tento zážitek mě posunul v tom, že chci i nadále pracovat tak, abych ho měla co nejblíž svému boku.

Nejvíce mě potěšilo, že všichni – děti i rodiče – brali Theodora jako přirozenou součást našeho malého společenství. Nikdo ho nevnímal jako rušivý element, ale jako malého spoluhráče.

Síla malých skupin

V malých skupinkách se dá lépe odhalit, zda dítě v něčem potřebuje víc pomoct nebo podpořit. Můžete si všimnout poruch pozornosti, špatné soustředěnosti a dalších zvláštností, které by ve větší skupině mohly zůstat bez nepovšimnutí.

Závěr: Mateřství a seberealizace nejdou proti sobě

Můj mini tábor byl dalším důkazem toho, že mateřství a profesní seberealizace nejdou proti sobě. Naopak – mohou se krásně doplňovat. Theodor mi ukázal, že není třeba se bát nových výzev jen proto, že jsem máma. Možná právě proto, že jsem máma, vidím věci jinak a můžu být ještě lepší lektorkou.

Vaše Aneta